http://www.caffemusicbar.cz Výpis nejnovějších příspěvků v caffeblogu cs Tue, 14 Dec 2010 14:04:01 GMT Tue, 14 Dec 2010 14:04:01 GMT http://www.caffemusicbar.cz/index.php?kategorie=cafe_blog Tomáš Vtípil je svým kontextem i hudebními souručenstvím (Čvachtaný Lachtan, [che], DG 307, Urband), zvláštní účastník soudobého undergroundu, vzhledem mladistvý intelektuál, zdánlivě patřící do jiného prostředí. S houslemi si nevystačí a stylová hlediska jsou mu cizí jako luxusní kozačky na platformě šedé (Gucci). Italsky „buci" znamená „otvory" a Vtípilova hudba je do vás vypaluje, sám sebou otvorem do podivného světa suverénní alternativy. Když posloucháte jeho výlety, je to jako když jsem poprvé slyšel Z Kopce. A Vášovy konotace může mít i Vtípilova kolaborace s Niemanem. Ten se taky jmenuje Maximilian Bilitza aka Niemand a svém bláznovství říká „rapoetismus", takže „pro rapery příliš básník, pro básníky příliš raper, něco mezi Schillerem a Eminemem". Slovní virtuozita a prázdná vějička. Není náhodou, že se spolu potkali na mezinárodním Euroslamu (soutěž ve slam-poetry). Když řeknu „slovo dalo slovu", je to stejné, jako když „tělo dává tělu"? Hip hopová Neue Deutsche Welle šla skrz label Aggro Berlin do ulic, když nadulice ještě neříkaly nahlas nic o selhání multikulti. Běloch s černou hlavou na obalu desky jednoho z Aggro klanu znamená asi tolik, co maršzvuk slova Neuland. V titulní a leitmotivové písni je psanec ve vlastní zemi, chce oplatit hromadný funus básní stejnou mincí, bere rýč a beretu, napadá mě, že Krucipüsk taky dělali taky takové hurá, ale byli copy controlled a Monitor-EMI-ed. Příroda je asi silnější, když jsi sám, oboustranně. Tam, kde borovice ještě znají smrky, prorůstají sebou i jednotlivá slova. Bist du entdeuscht Land? Bez odpovědi, Deutschbag. Oněmčelá, překládal by asi ten, kdo by zapřáhl kontext. Jakmile pracujete s němčinou, první epitetum, které vás napadne je „syrový" a to druhé „němčinu jsem neměl nikdy rád". (To třetí: Kde mám Rammstein?) Vždycky se to dá hravě překonat, pokud vás zajímá obsah slov nebo se dokážete naladit na hudebnost jazyka, jakkoliv se to zdá u germánštiny nemožné. Šrámkem nezašustí jenom název Raport. Think locally, fuck globally, samotný track je sex, Amstel a hip hop. Jde právě o ten příklon k zemi, ne vlasti, lidem, ne národu. Zaťaté pěsti skryté do rukávu děravého svetru. Neserte boha a mě, nebo vám řeknu, jak je to se mnou = s váma a že stát není země. Jeden z milionu veršotepců, ztracený syn svého státu. Se slovy se zachází asi tak, jak si Niemand myslí, že svět zachází s člověkem. Nálepka se neptá a rým naskočí dřív než začátek verše, noc je krátká, vzduch i domy jsou šedá v šedé, lidem chutnají i peníze od krve. Schwarz Rotes Gold zní stejnou měrou výhružněji i pravdivěji než black man, red man, yellow man = German. Jestli hledáte psí vodítko stylu, něco tady leží, rozptyl je velký, ale deska soudržná. Rafinovaná a pestrá, ale organická a přirozená. Naznačil jsem reminiscence na Petra Vášu, nabídnou se Traband, ale taky plnotučná rocková kapela až někam k Hudbě Praha (sick!) nebo takřka reggae dupák, skoro. K vrcholům téhle náročnější, ale nikoliv nesnadné desky patří track Verlierer des Tages, který si pohrává s (poškrábanou) trance-housovou estetikou a který textově vrcholí křičeným: „Die Sieger de Nacht sind die Verlierer des Tages / Die Sieger de Nacht sind die Verlierer des Tages." Vítězové noci jsou poražení dne. Je tu i něco hiphopových rytmů, ovšem v rámci celku je hip hop zastoupen podobně jako další složky: akustický punk, šanson, alternativní rock nebo tušený tradicionál (aka neschopnost najít přesnější označení pro lidový hit, Vysockij v němčině?), dokonce i elektro-akustický experiment s industriálními a noisovými názvuky. V těch nejsyrovějších proměnách upomínají na někdejší výron tuzemského undergroundu, prapodivné Ženy. Řekl jsem, že o Vtípilovi se mluví jako o houslistovi? Na albu Neuland je mnoho hostujících muzikantů, ale pokud hledáte Vtípilovy přesnější rozměry, zkuste právě vycházející album Do Not Eat: Throw Away. Elektronika i živé nástroje, nic mu není svaté, nic mu není profánní. Niemand a Vtípil spolu nevystupují často, oba namočeni v mnoha aktivitách. Proto následující vystoupení po ČR jsou výjimečná. „Chlebovou patku strč si do zadku a takto přizdoben, vyraž do ulic, leckterá dívenka, oči na tě kulíc, nechť slyší větu, zdánlivě banální: má milá slečno, vždyť já jsem normální..."   http://www.caffemusicbar.cz/index.php?kategorie=cafe_blog Tištěným časopisům klinká umírák, ale vlastně to nikomu nevadí, lidi si najdou svý sajty a ti, co maj chuť číst, se spokojí s fanziny, které jsou daleko zajímavější a nepřežvykujou mejnstrýmovou láci. Do pozoruhodné podoby zmutoval časák XMAG, který je teď v rukou původních zakladatelů, Bleha & CO. Že tam vařej furt stejný jména, to sem si zvyk, ono dělat něco tak, abyste sledovali trendy (v zahraničí, tady žádné nejsou) a zároveň být přitažlivý, tzn. psát o „populárních“ „osobnostech“, tak musíte furt dokola, českej klubovej smažan nemá a nechce mít moc velkej rozhled. Poslední číslo přišlo s tématem „Republika DJů“, aby alespoň nějak obhájilo další omletí Buriana a spol. XMAG je už na netu a tištěnej vychází zdarma, chlapci budou zřejmě mimořádně zdatní ve shánění reklam a to jim žeru. Ale fotky jsou kýč jak z čedoku, grafika nudná, recenze ledabylé. A vůbec. Profily DJs. Laydee Jane: „Ze začátku se LayDee Jane musela vypořádat s pohledy skrz prsty a s narážkami na blondýnu za mixem. Přesto se postupem času spřátelila s místními DJs a, soudě dle reakcí publika, neustále překvapuje například i ortodoxní vyznavače techna. V této souvislosti se zamýšlíme nad psychologií, uměním komunikace s lidmi a vnímáním okolí: „Ráda jezdím do klubu o něco dříve, abych si mohla udělat obrázek o lidech. Sleduju, jací lidé se v klubu sešli a co očekávají.“ Preciznost a připravenost se LayDee Jane očividně vyplácí. Někdo sice může namítat, že hraje spíše komerčněji zaměřenou muziku, ale nikdo jí nemůže upřít obrovský zápal, houževnatost a snahu, se kterou se vždy prezentuje.“ Nevadí mi ani tolik samotný obsah, nemám nic proti LDJ, neměl sem tu čest. Ale servilita kombinovaná s jazykem školního časopisu a stříkání šlehačky na hovno, to nemusim. Vůbec se nedivim, že jdou časopisy do kelu.